Dárek k 5. výročí

23. února 2012 v 15:21 | Jarka |  My-BSA
Ahoj všichni, kteří sem ještě občas nakouknete.
Vím o tom, že někteří z vás si pohrávají s myšlenkou pokračovat v psaní Putování sedmožroutů. Přiznám se, že i já bych ráda, aby to pokračovalo. A kdyby ne, tak ať to alespoň nějak hezky skončí. Letos už to bude 5 let, co jsme se vydali do Azkabanu a stále ještě nejsme zpět.

Pojďme si nadělit happy end ke kulatému výročí :-))

Dolů jsem umístila poslední příspěvky (zároveň jsou v archivu Putování pod č. 8).
A pokud byste měli zájem si Sedmožrouty přečíst v klidu, můžu poskytnout ucelený soubor ve Wordu od samého zrození Sedmožroutů až po zmiňovanou 8. Má to nějakých 126 stran a já doufám, že jich ještě pár přibude.
Jarka
 

Putování Sedmožroutů za máslovým ležákem 8.

23. února 2012 v 15:07 | Sedmožrouti |  Putování Sedmožroutů
jarka Howla s Malfoyovými zatím běžela nazdařbůh chodbami. Najednou prudce zabrzdila, což mělo za následek náraz Malfoyů zezadu a následný hromadný pád k zemi.
" Slez ze mě debile" řvala Howla a kopala do seniora. " A ty nečum a koukej mi pomoc mladej."
Prudké zabrždění způsobily dveře. Howla se do nich opřela a … světe div se - ta má ale štěstí - ocitli se v úplně normálním pokoji se stolečkem a křesílky. Všichni tři se posadili.
" Mladej vytáhni ten canc a ty starej to přečti. Umíš runy ne?" spustila Howla rázně.
" Jsi blázen? Myslíš, že jsem se je někdy snad učil?" Howla otočila oči v sloup.
" Chodila jsi do stejný školy, tak je snad umíš ty?" zeptal se ironicky senior.
" Tss… Takový blbiny mě nikdy nezajímaly." Oba se podívali po juniorovi. Odpovědí jim byl dementní výraz v jeho tváři. " Tam chodila snad jen Grangerová" pokrčil rameny.
" Bože můj! Vy jste dementi! Já už vás mám plný zuby. Kde teď a tady seženem někoho, kdo mi to přečte? Já to potřebuju, jste schopný to pochopit, vy dva imbecilové? Ta vaše rodina už mi leze krkem. Vy byste mi měli bejt vděčný, jaký sekáče jsem z vás v knížce udělala, protože ve skutečnosti je to tragédie. Prej Smrtijedi! Hahá… Starej tak byl tak maximálně poskok Voldemorta a mladej dostával od toho Potterovic spratka na hubu každou chvíli. To jsem se v knížce ještě hodně krotila. Zmetci…. A tohle je vděk? Že vás táhnu sebou jak šutr a k čemu mi jste? Ále, nechci bejt sprostá…" mávla rukou rozčílená Howla.
V otci i synovi pěnila krev. Jejich rozčílení se projevovalo brunátněním, které v kontrastu s bílými vlasy vypadalo hrůzostrašně. Stačilo se jim na sebe jen letmo podívat. Senior neznatelně kývnul hlavou a… Oba současně popadli stolek a převrhli ho na pištící Howlu. Otočili se na podpatku a byli venku. Dveře ani nemuseli zamykat. Jak se tam znenadání objevily, tak znenadání zmizely.
Oba udýchaně stali opření o stěny chodby.
" Kde myslíš, že jsou Sedmožrouti?" zeptal se Malfoy st.

Ať žije Ježíšek

15. prosince 2010 v 13:31 | Jarka |  My-BSA
Přeji všem ať si dosyta užijí Ježíška a ať se nám všem rok 2011 povede.
 Jeden dárek už jsme dostali, ale věřte nebo ne, já ho ještě neotevřela. Opravdu, já ještě neviděla HP7

Já osobně si přeji, aby se to tu aspoň trošku "rozjelo". Jenom o malounko víc by stačilo.

Mějte se fajn a čauky příští rok 
 


Moji drazí spisovatelé ...

29. července 2010 v 16:41 | Jarka |  My-BSA
Udělala jsem si radost a přečetla jsem si Putování Sedmožroutů od začátku až do konce. Tedy od předávání darů v Luxoru až po úplně poslední příspěvek z Azkabanu. Přečetla jsem to všechno.
A víte co? Je to skvělý, úžasný, perfektní...

Jsme tak dobří!!! Jsem pyšná, že jsem s tím začala. Že jsem Sedmožrouty poslala na cesty. Ať už do Londýna nebo pro máslový ležák. A ještě pyšnější jsem na vás! Protože to, co jste vytvořili z Azkabanu je perfektní. Zvláštní dík patří samozřejmě Jiřímu a Evi, protože jsou to právě oni, kdo se na tom nejvíc podílel.
Ty příběhy mají spád, mají hlavu i patu, jsou dobrodružné a vtipné (pravda je, že u toho, kterak Jiří otevírá bránu písničkou od Pepíčka Zímy jsem řvala smíchy). Zkuste si to taky přečíst najednou a pochopíte.

Pojďme psát dál... Prosím, prosím. Je to tak napínavé, že jsem zuřila, když byl konec nekonec. Jestli se nebudete zlobit, zkusila jsem alternativní začátek další kapitoly...

Jen mi řekněte, jestli chcete vyvěsit další kapitolu, kterou budete psát, sem dopředu.

Ach jo...

8. července 2010 v 13:20 | Jarka |  My-BSA
Ach jo... Je to ale smutný pohled! Kde nic, tu nic.

Blíží se 3. výročí Vy-víte-čeho a tady je mrtvo a prázdno.

Přeji vám všem krásné prázdniny a dovolené a když se tady zastavíte ( a počítadlo říká, že sem občas mrknete ) tak napište jak se máte a co děláte. Těch pár písmenek vás nezabije

Já se mám dobře... Vaše Jarka

Seznamte se s dalším bohem...

13. října 2009 v 23:57 | Lilalila |  Vymyšlené knihy
Máme tu další povídku od Lilalily. Opět je bezvadná.
Jen tak na okraj... Lilalilo, já slovensky opravdu rozumím, ale co je to proboha "lovec kešiek"?

Hezké počtení vám přeje Jarka



Kde bolo aj kde nebolo......

Svarog je staroslovanský boh Slnka a ohňa. Patrí medzi najstarších slovanských bohov, neskôr na jeho miesto nastúpil jeho syn Svarožič a kult Svaroga bol zatlačený do úzadia.


Sedím v stane, dolaďujem "svoju drahúú gitáááru" a potichu začínam vybrnkávať akordy. Nechápem, prečo si moja rodina stále myslí, že Hendrix bol lepší.

Počkat, počkat....

14. září 2009 v 23:12 | Jarka |  My-BSA
Kurňa, vy jste se ale rozjeli... Nepřehánějte tak, nestíhám číst

Putování Sedmožroutů za máslovým ležákem 7.

25. srpna 2009 v 12:52 | Sedmožrouti |  Putování Sedmožroutů
Myslím, že nejsem sama kdo by si rád opět okusoval nehty u napínavého čtení o našich odvážných Sedmožroutech. Proto vyzývám: PIŠTE DÁL!!!

Abyste se trochu zorientovali podívejte se doleva. Najdete tam úplně novou rubriku " Putování Sedmožroutů " a v ní vše od samého počátku až doteď. Můžete zavzpomínat jak to celé začalo, ale hlavně můžete pokračovat a dovést ubohé Sedmožrouty k jejich vytouženému nápoji.

Protože jsme hanebně skončili už dávno, neumisťuji sem poslední 3 příspěvky (teď je opravdu krásně najdete v 6. kapitole). Takže hodně fantazie a ať je tu první příspěvek co nejdříve.... Vaše Jarka

Evča-vypadá to jako čtyřiatřicátý díl něčeho pěkného

19. srpna 2009 v 21:08 | Evča |  Knihy
Hope se ihned po průchodu zdí, jež skrývala bránu do kouzelnického světa, rozhlédla po nástupišti. Pár metrů od sebe zahlédla své adoptivní rodiče a jejich dva syny s Potterovými a Weasleyovými. Chtěla se k nim rozejít, když zaslechla povědomý hlas a zahlédla blonďatou hlavu vykuknuvší zpoza Rona spolu s Jamesem a Teddym.

Harry Potter došel

16. srpna 2009 v 12:33 | Lilalila |  Vymyšlené knihy
Harry prostě došel!!! Není... Nikdo nic nepíše.
Kromě Lilalily. Ta píše, ta se snaží. Poslala mi povídku a přestože ona o tom neví, já se s vámi o ní rozdělim. Když jsem dostala 1. část ještě to byl začátek hororu, 2. část tomu nenasvědčovala. Zde je vysvětlení, průvodní komentář autorky: tak tu je troska ludovej tvorby...nemala som silu z toho spravit horror Tá hrubo vytlačená poznámočka bola dôvodom prečo som si začala práve s týmto slovanským bohom…pôvodne som z neho chcela vytĺcť recept na…..hádajte čo?

Veles je známi aj pod menami: Volos, Vels,Vales, Velinas, Skotij bog

Veles - boh dobytka a úrody ako aj múdrosti a umenia, bohatstva, vlastníctva, šikovnosti, obchodu, mágie ale aj veštenia a sprievodca mŕtvych duší. Ochranca kňazov a žrecov ako aj veštcov.
Veles sa však zjavuje aj medzi živými a učí ich poľnohospodárstvo, ako siať a žať, či ako variť pšeničné pivo. Učí tiež múdrosti hviezd. Je učiteľom, ktorým prezrádza tajomstvá liečby či veštenia.


Je to moc hezké... a ta slovenština lahodí oku i uchu mému. Tímto se tedy omlouvám našemu nejmladšímu, Filipovi, a ostatním, pro které to bude v "cizím" jazyce. Ostatním přeji hezké počtení... Jarka


Kde bolo, tam bolo...


V podstate som normálna.... v podstate nie som nebezpečná pre svoj okolie /neskúšajte ma zbytočne vytáčať!/, moji drahí blízky nepoberajú žiadne príspevky od štátu na moju opateru /nie že by sa dáke nezišli/, dokonca nežijem v žiadnom zariadení s nepretržitým dohľadom / stačí keď matka už o 22:15 začne s tým svojim: "Vypni ten počítač a choď už spať!"/
...no...z toho predsa logicky vyplýva, že SOM normálna...

Kam dál