Evča - vypadá to jako třiatřicátý díl něčeho pěkného

10. června 2009 v 10:26 | Evča |  Knihy
"Hope! Ty mluvíš!" vyhrkla Rose, rychle se zvedla ze židle, přičemž ji povalila na zem, ale nevšímala si toho. Těch několik dní, co nepromluvila jediné slovo, byla Rose jako vyměněná. Modlila se za její rychlé "uzdravení", chyběla jí nejlepší kamarádka a jinou si hledat nehodlala.

Albuse Hopeina slova nutila k přemýšlení, vráska mezi jeho obočím toho byla důkazem. "Kdo?" zajímal se, když jeho sestřenice pustila kamarádku.
Hope sklopila zrak a kousla se do rtu. "Lucius Malfoy," zamumlala tiše.
"Ale...Hope, ten je mrtvý už dlouho," přesvědčoval ji Al.
"Není!" vyhrkla přesvědčeně. "Tedy," zarazila se, "nebyl," zvedla hlavu.
"Nechceš nám říct, jak to celé bylo?" pobídla ji Rose s dlaní na jejím rameni.
"Hledali jsme se Scorpiem v Zapovězeném lese při trestu zraněného kentaura...," posadila se.
"To víme," přerušila ji Rose. "Co se dělo, když odešel pro pomoc?"
"Najednou stál za mnou a mluvil, stejně chladně jako vždycky. Netuším, jak se tam dostal! Odtáhl mě o kus dál a chtěl mě zabít. Když zvedl hůlku, podívala jsem se na něj, přimhouřila oči a on se proměnil v prach!" dokončila téměř plačtivě.
"Dobře, ale proč jsi nemluvila?" vytřeštil oči chlapec.
"Předtím na mě vyslal nějakou kletbu. Nevěděla jsem, že působí pouze po dobu, kdy ten, co kletbu vyslal žije nebo dokud ji neodvolá a tak jsem nemluvila, strach byl příliš velký," řekla omluvně.
"Hlavně, že teď už to víš," prohodil s patrnou úlevou Al.
"Hope?" ozvala se po chvíli ticha Rose.
Hope si promnula kořen nosu a vrátila se ze vzpomínek do reality. "Mhm?"
"Myslím, že bys to měla říct McGonagallové nebo Brumbálovi, klidně i strejdovi."
"To nemůžu!" vytřeštila světlovlasá dívka oči na svou kamarádku.
"Proč ne?" vyhrkl Albus.
"Protože," zhluboka se nadechla a zamrkala, aby zahnala podivný tlak v očích, "protože to by se pak všichni dozvěděli, že Lucius Malfoy zemřel."
"Ale to je přece dobře!" ujišťoval ji Al.
"Není!" vykřikla. Několik studentů se otočilo k jejich stolu. Jedna tmavovlasá dívka ji probodla zamračeným pohledem a chlapec sedící vedle ní Hope dokonce neurvale řekl, aby byla laskavě zticha. "Pardon," zamumlala a zčervenala.
"Jakto?"
"Protože když jim to řeknu, tak se Scorpius dozví, že já mu zabila dědečka!"
"Myslíš, že by mu to vadilo?" zeptal se Albus.
Hope na něj nevěřícně pohlédla. "To myslíš vážně? Tobě by nevadilo, kdyby ti kamarádka zabila dědečka?"
"Pokud by můj děda byl Smrtijed, tak ne," ujistil ji.
Hope naprázdno otevřela pusu. "Ty máš stejný názor jako Al?" obrátila se tedy na Rose.
"Když to je těžké! Scorpius si beztak dlouho myslí, že je mrtvý, už ho oplakal," odpověděla opatrně.
"Tohle se mi snad jenom zdá! Neodpustí mi to! Zavrhne mě!" vyhrkla, zvedla se ze židle a doslova utekla ze společenské místnosti.
Když byla v chodbě, v níž ji nikdo od obrazu Buclaté dámy nemohl vidět, zpomalila do kroku. Bezcílně bloumala hradem a proto ji překvapilo, když se zastavila před kabinetem profesorky McGonagallové. Hodlala se otočit a jít pryč, avšak žena právě otevřela dveře a se zdviženým obočím se na ni zadívala.
"Potřebujete něco, slečno?"
"Musím s vámi mluvit," prohodila někam k jejímu pasu.
"Pojďte dál," pobídla světlovlásku a ta, jakmile dosedla na židli, řekla ředitelce nebelvírské koleje vše, co se stalo tenkrát v Zapovězeném lese.
***
Druhý den při večeři ředitel řekl všem, co se stalo. Většina studentů přijala zprávu o smrti Lucia Malfoye dosti vlazně. Ti, které připravil o někoho z rodiny Hope děkovali, avšak tyto díky jí nepůsobily žádnou radost.
Celý další týden se vyhýbala Scorpiovi, bála se jeho zloby, jeho pohrdání a v neposlední řadě o jejich přátelství. Všechny její obavy však byly neopodstatněné. Scorpiovi bylo jasné, jak je to pro ni těžké a snažil se jí být oporou. On osobně svého dědečka nenáviděl. Provedl tolik špatného a to se nedalo odpustit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evča | Web | 11. června 2009 v 12:26 | Reagovat

kapitola sice skončila divně,ale v příští pochopíte proč...budeme přeskakovat ročníky, potřebuju se dostat dál v ději a nemám nápady...

2 hadaku | 11. června 2009 v 23:36 | Reagovat

Hojky Evi, moc zajímavé, jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Jsem na tom úplně stejně jako ty neustále přepisuju a pořád to není ono, ale snad už dám taky konečně aspoň kousek dohromady. Držím palce a těším se na pokračování.

3 lilalila | 13. června 2009 v 22:22 | Reagovat

no nazdarek "diefcence"! uz som si myslela ze to tu nadobro umrelo ...a hura-neumrelo :D tak piste piste tesim sa na dalsie kapitolky

4 Jiří | 22. června 2009 v 16:44 | Reagovat

Jsem velmi skromný a říkám jednoznačně: beru!

5 Filip | 25. června 2009 v 21:40 | Reagovat

tk jasnyyyyyyyyyyy ze supr sem myslel ze tady chcip pes ale ne jasem mrte spokojen:D

6 Jiří | 30. června 2009 v 16:49 | Reagovat

Jenom nevěřím, že se tak snadno Lucius vypařil či v prach rozpad. V tom je nějaký čertovo kopýtko.

7 Jiří | 21. července 2009 v 16:53 | Reagovat

nějak stále čekám na příští slibovanou kapitolu, milá Evčo.

8 Evča | Web | 22. července 2009 v 22:50 | Reagovat

Jiří: já ji mám napsanou na papíře, ale jaksi jsem se ještě nedostaůla k jejímu přepsání...mám toho moc...navíc teď bylo období, kdy jsem se stěhovala zpátky k mámě a nebyla na tom psychicky nejlíp...

9 Jiří | 24. července 2009 v 16:02 | Reagovat

Zmuž se, tedy zžeň se, milá Evčo. Tak jako Božka, v dobách nejtěžších, se člověk obrací k dílu a dělá, a dělá  mu to dobře. A nám bude dělat dobře, to co nám předložíš. Hlavu vzhůru!!!

10 Süleyman | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 14:21 | Reagovat

Vstřebal jsem to, neboť žádný učený z nebe nespadl....žeee:-)

11 Terenc | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 23:16 | Reagovat

Super, blog. Jdu ještě něco počíst....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama