Únor 2012

Dárek k 5. výročí

23. února 2012 v 15:21 | Jarka |  My-BSA
Ahoj všichni, kteří sem ještě občas nakouknete.
Vím o tom, že někteří z vás si pohrávají s myšlenkou pokračovat v psaní Putování sedmožroutů. Přiznám se, že i já bych ráda, aby to pokračovalo. A kdyby ne, tak ať to alespoň nějak hezky skončí. Letos už to bude 5 let, co jsme se vydali do Azkabanu a stále ještě nejsme zpět.

Pojďme si nadělit happy end ke kulatému výročí :-))

Dolů jsem umístila poslední příspěvky (zároveň jsou v archivu Putování pod č. 8).
A pokud byste měli zájem si Sedmožrouty přečíst v klidu, můžu poskytnout ucelený soubor ve Wordu od samého zrození Sedmožroutů až po zmiňovanou 8. Má to nějakých 126 stran a já doufám, že jich ještě pár přibude.
Jarka

Putování Sedmožroutů za máslovým ležákem 8.

23. února 2012 v 15:07 | Sedmožrouti |  Putování Sedmožroutů
jarka Howla s Malfoyovými zatím běžela nazdařbůh chodbami. Najednou prudce zabrzdila, což mělo za následek náraz Malfoyů zezadu a následný hromadný pád k zemi.
" Slez ze mě debile" řvala Howla a kopala do seniora. " A ty nečum a koukej mi pomoc mladej."
Prudké zabrždění způsobily dveře. Howla se do nich opřela a … světe div se - ta má ale štěstí - ocitli se v úplně normálním pokoji se stolečkem a křesílky. Všichni tři se posadili.
" Mladej vytáhni ten canc a ty starej to přečti. Umíš runy ne?" spustila Howla rázně.
" Jsi blázen? Myslíš, že jsem se je někdy snad učil?" Howla otočila oči v sloup.
" Chodila jsi do stejný školy, tak je snad umíš ty?" zeptal se ironicky senior.
" Tss… Takový blbiny mě nikdy nezajímaly." Oba se podívali po juniorovi. Odpovědí jim byl dementní výraz v jeho tváři. " Tam chodila snad jen Grangerová" pokrčil rameny.
" Bože můj! Vy jste dementi! Já už vás mám plný zuby. Kde teď a tady seženem někoho, kdo mi to přečte? Já to potřebuju, jste schopný to pochopit, vy dva imbecilové? Ta vaše rodina už mi leze krkem. Vy byste mi měli bejt vděčný, jaký sekáče jsem z vás v knížce udělala, protože ve skutečnosti je to tragédie. Prej Smrtijedi! Hahá… Starej tak byl tak maximálně poskok Voldemorta a mladej dostával od toho Potterovic spratka na hubu každou chvíli. To jsem se v knížce ještě hodně krotila. Zmetci…. A tohle je vděk? Že vás táhnu sebou jak šutr a k čemu mi jste? Ále, nechci bejt sprostá…" mávla rukou rozčílená Howla.
V otci i synovi pěnila krev. Jejich rozčílení se projevovalo brunátněním, které v kontrastu s bílými vlasy vypadalo hrůzostrašně. Stačilo se jim na sebe jen letmo podívat. Senior neznatelně kývnul hlavou a… Oba současně popadli stolek a převrhli ho na pištící Howlu. Otočili se na podpatku a byli venku. Dveře ani nemuseli zamykat. Jak se tam znenadání objevily, tak znenadání zmizely.
Oba udýchaně stali opření o stěny chodby.
" Kde myslíš, že jsou Sedmožrouti?" zeptal se Malfoy st.