Putování Sedmožroutů za máslovým ležákem 8.

23. února 2012 v 15:07 | Sedmožrouti |  Putování Sedmožroutů
jarka Howla s Malfoyovými zatím běžela nazdařbůh chodbami. Najednou prudce zabrzdila, což mělo za následek náraz Malfoyů zezadu a následný hromadný pád k zemi.
" Slez ze mě debile" řvala Howla a kopala do seniora. " A ty nečum a koukej mi pomoc mladej."
Prudké zabrždění způsobily dveře. Howla se do nich opřela a … světe div se - ta má ale štěstí - ocitli se v úplně normálním pokoji se stolečkem a křesílky. Všichni tři se posadili.
" Mladej vytáhni ten canc a ty starej to přečti. Umíš runy ne?" spustila Howla rázně.
" Jsi blázen? Myslíš, že jsem se je někdy snad učil?" Howla otočila oči v sloup.
" Chodila jsi do stejný školy, tak je snad umíš ty?" zeptal se ironicky senior.
" Tss… Takový blbiny mě nikdy nezajímaly." Oba se podívali po juniorovi. Odpovědí jim byl dementní výraz v jeho tváři. " Tam chodila snad jen Grangerová" pokrčil rameny.
" Bože můj! Vy jste dementi! Já už vás mám plný zuby. Kde teď a tady seženem někoho, kdo mi to přečte? Já to potřebuju, jste schopný to pochopit, vy dva imbecilové? Ta vaše rodina už mi leze krkem. Vy byste mi měli bejt vděčný, jaký sekáče jsem z vás v knížce udělala, protože ve skutečnosti je to tragédie. Prej Smrtijedi! Hahá… Starej tak byl tak maximálně poskok Voldemorta a mladej dostával od toho Potterovic spratka na hubu každou chvíli. To jsem se v knížce ještě hodně krotila. Zmetci…. A tohle je vděk? Že vás táhnu sebou jak šutr a k čemu mi jste? Ále, nechci bejt sprostá…" mávla rukou rozčílená Howla.
V otci i synovi pěnila krev. Jejich rozčílení se projevovalo brunátněním, které v kontrastu s bílými vlasy vypadalo hrůzostrašně. Stačilo se jim na sebe jen letmo podívat. Senior neznatelně kývnul hlavou a… Oba současně popadli stolek a převrhli ho na pištící Howlu. Otočili se na podpatku a byli venku. Dveře ani nemuseli zamykat. Jak se tam znenadání objevily, tak znenadání zmizely.
Oba udýchaně stali opření o stěny chodby.
" Kde myslíš, že jsou Sedmožrouti?" zeptal se Malfoy st.




evi Z hlubin azkabanských chodeb zaslechli vzdálený, avšak přesto překvapivě hlasitý řev.
"Řekl bych, že tam," mávl Draco neurčitě rukou směrem, odkud se nesl vyděšený křik, "jenom nevím, jestli tam chci být i já."
"Je na čase dokázat, že členové naší rodiny byli, jsou a vždy budou ti největší borci na světě!" zadeklamoval Lucius, maje na paměti nelichotivou promluvu Howly předtím, než se za ní zavřela stěna.
"Fakt?" zdvihl Draco nedůvěřivě obočí. "A co z toho budeme mít?"
"Uvidíš. Teď nekecej a pojď," rozkázal senior a rozběhli se chodbami.
Sedmožrouty nemuseli hledat dlouho, neboť jejich vytrvalý řev je spolehlivě navedl až k nim. Pohled to byl hrůzostrašný - okolo zdecimované skupinky kroužil roj mozkomorů a neosvědčovaly se ani rady děvčat "myslete na co nejsmutnější věc, co se vám stala, ať necítí vaše šťastné vzpomínky!", které jim sice už jednou zachránily v létajícím autě život, jenže teď to bylo na nic, protože Čiko se nedokázal zbavit vzpomínky na den, kdy rozesílal do krbů poslední kapitolu HP právě dopřeloženou Velkým Sedmou.
Vtom plácek ozářil jas z hůlek obou Malfoyů a mozkomoři začali vyděšeně ustupovat před zářícími patrony, na něž omámení Sedmožrouti nevěřícně hleděli.
"Bob a Bobek?" vydechla nedůvěřivě Lenča, když se jí podařilo zaostřit na Malfoyovic patrony. "No tak to mě podrž..."
jarka "Mě se to přestává líbit!" vykřikl Čiko, když se poslední mozkomor zdekoval a králíčči z klobouku zmizeli.
"Tady to začíná smrdět happy endem. Co tu vy dva děláte? A jak to, že nám pomáháte sakra! Vy máte bejt proti nám ne?"
"Máme Howly plný kecky.Zavřeli jsme jí a máme ten nápis" řekl trochu vychloubačně Draco.
"Máte ho přeloženej?"
"Ne a ani to neumíme" pokrčil rameny starej Malfoy.
"Tak to jste nám prd platný!" utrousil Jiří.
"Přesně tohle nám říkala i Howla" řekl smutně Draco,"tak seženeme Grangerovou, ta to umí" rozsvítily se mu oči.
Sedmožrouti se podívali po Ronovi-Rupertovi.
"Po mě nic nechtějte, já nic nevim a nic mě už nezajímá, chci domů..."
"Kdepak! Jediný řešení je dostat se do Bradavic k Myslánce" rozhodl rázně Čiko,"a teď dobře poslouchejte zlatí kouzelníčči, už mě to začíná unavovat a jistě nejsem sám" v odpověď mu přišlo hlasité jojojo.
"Takže je vás tu jak psů, udělejte si to jak chcete, ale do 5 minut chi být se všemi Sedmožrouty v Bradavicích. A běda jak ne!"
evi Přenést takové množství Sedmožroutstva nebylo nikterak snadné. Artur s Molly, neředitel Brumbál a po jistém váhání i Lucius s Dracem se sice nabídli, že by každý mohli přenést jednoho dalšího člověka, jenže to pořád nic neřešilo. A Dobbymu již nějaký ten čas málokdo věřil. Přece však jedině on mohl všechny dostat přímo do Bradavic, a tak se na něj nakonec nejistě obrátili.
"To še ví!" zašišlal skřítek, luskl prsty a azkabanské zdi zmizely (snad) v nenávratnu.
Nová situace však nebyla o mnoho lepší. Jak známo, měli mudlové vidět z Bradavic pouze zříceninu s cedulemi Nebezpečí - nevstupovat. A taky že ano. Z mnohých úst se ozvalo příšerné ječení, když se jednotliví Sedmožrouti ocitli tu na vysoké polorozpadlé věži, tu na drolícím se kamení hradeb, tu zas balancujíce na zarostlém okraji schodiště s chybějícími schody.
"Klid, klid," volal neředitel, "ničeho se nebojte a představujte si, že ten hrad je ve skutečnosti všude kolem vás, udržovaný a bezpečný... err... kromě tebe, Jiří, ty by ses raději neměl moc hýbat," zaostřil na Sedmožrouta stojícího v okně Astronomické věže (neboť právě zde se Sedmožrouti objevili) a hledícího do propasti pod sebou, která v Brumbálových očích nebyla o nic méně hlubší než v očích Jiřího.
"Co mám dělat?" tázal se Sedmožrout, pokoušeje se zachovat klid.
"Jsme v horním patře Astronomické věže, které je zhruba vymezeno místy, kde stojí Čiko, Feeling, Jarka, Xena a lilalila," popisoval Sedmožroutům Artur Weasley. "Mezi nimi se klidně můžete pohybovat," dodal a Sedmožrouti vytřeštili oči, neboť z jejich pohledu stálo pět jmenovaných osob na hradbách, mezi nimiže zelo nejméně pět pater prostoru. "Heleďte!" pokoušel se jim Artur dodat odvahu a pár Sedmožroutů vyjeklo, když vstoupil přímo do vzduchu - a přitom nespadl.
"Trochu Matrix," usoudila KaCZer a odhodlaně vstoupila do prázdna. "Uvěř a nespadneš," řekla a zadívala se pod sebe nad dvacet metrů prázdnoty.
"Co tady u Godrikova rezavého meče zase děláte?!" vtrhl náhle do věže pravý bradavický ředitel Aberforth - přišel normálně po schodišti, ale Sedmožroutům, kteří schodiště neviděli, se zjevil zničehožnic, až se Jiří v okně samým leknutím zapotácel, a nebýt KaCZer, která pokračovala ve své pouti vzduchem a obratně ho zachytila, byl by dozajista spadl na bradavické pozemky pod věží.
"Jdeme si pro myslánku!" zahlásil Brumbál a Sedmožrouti natěšeně přikývli a postrčili dopředu mozkoskřítka Zamo, který kdysi vycucl šťastnou vzpomínku na přípravu máslového ležáku jeho poslednímu tvůrci, avšak bohužel si to již nepamatoval.
"Nejdřív Ariana-Howla a teď ty!" rozčiloval se Aberforth. "A co jsou zač tyhle lidi? Co mi to sem taháš za materiál?" pohlédl obzvlášť nerudně na Ruperta-Rona, který dotčeně ucukl.
"Chci zachránit svět," prohlásil Brumbál. "Tentokrát doopravdy."
Jiří "O hohó!" řekl Jiří.
Jsme tu a budem i poté," což mu odkývali ostatní.
jarka "Poslouchejte" zakřičel Čiko " jsme tu a budem i poté, to je fajn, ale když jsem sem chtěl, jaksi jsem zapomněl, že Bradavice mají být skryté našim zrakům :-)).Tady to balancování je nechutný. Mě to nějak nevadí, ale třeba tady Jarka, ačkoliv zamlada lezla po výškách, dnes, k stáru, už se bojí. A jistě není sama. Něco mě napadlo. Proč jsme sem vlastně jeli?" zeptal se.
" No pro máslový ležák pro Sedmu né" odpověděl sbor.
"Správně! A kam jsme měli namířeno, než jsme shodou náhod nasedli do jinýho vlaku?
Sbor chvíli váhal, kroutíc hlavami a pak se rozesmál. Sborově!
"No přeci do Prasinek! Za Rosmertou" křičeli všichni najednou.
"Šikulky. A kde jsou Prasinky?" usmíval se.
evi "S dovolením, jestli mohu promluvit," pousmál se Lucius Malfoy nemálo podlézavě. "Navrhuji naši skupinku rozdělit - všichni, kdo nejsou kouzelníci a Bradavice nevidí, nechť se odeberou do Prasinek. A my ostatní," opsal rukou neurčitý půlkruh zahrnující především jeho syna, "se vydáme tady s mozkoskřítkem k Myslánce. A třeba potkáme cestou i Grangerovou, která by mohla nápis rozluštit i bez Myslánky z toho, co máme opsané. Anebo potkáte někoho vy a ten vám rozluští ten nápis, co jste si vyfotili tím vaším mluvícím zařízením," poukázal na Feelingovo pouzdro s mobilem. "Každopádně se můžeme v předem stanovený čas sejít a sdělit si vzájemně výsledky svého snažení," dokončil svoji promluvu, během které několik zmatených hlav souhlasně přikyvovalo.
"To zní rozumně," nadhodil Rupert-Ron, který chtěl hlavně už být doma, ať už to bylo kdekoli. Jeho matka ho však nevybíravě drcla do zad.
"Děláš, jako bys neznal Malfoye a jeho proradné myšlenky," zasyčela. Tomuhle zase přikývl Čiko.
"Čichám nějakej podraz," svěřil se Blackii, která si Malfoye rovněž nedůvěřivě přeměřovala.
Jiří "Hoohooó, mozkomorové. Tu verbež nemusíme vnímat," prohlásil srdnatě Jiří a otočil se ke skupině, kde se krčil ušatec.
"To je pravda," konstatovala Lenča. Nebýt toho, že poslední slabika měla podivný opar dechu polárníků na jižním pólu, nebo severním: nechme to na laskavé představivosti čtenáře děsivého poklesu teploty.
"To je fakt nějaká divná kosa," poznamenal Čiko k všeobecně vnímavému jevu. Sedmožrouti byli oblečeni na letní radovánky na zimní blizzard nebylo to pravé. "Někdo se nám snaží zabránit dojít do Prasinek," zařval k houfu, který mu sotva rozumněl, ale semknul se a zjevně došel k závěru, že koletivní vědomí ví více. A taky teplo těla. Teplota spadla na sibiřských mínusů a netřeba tvrdit, což bylo později mnohým tématem přeživších Sedmožroutů, například 50 mínus, nebo 45 mínus - ve skutečnosti to bylo 49 stupňů Celsia mínus dokládají meteorolodické družice (ředitel MetSat dostal padáka, jen proto, že, tvrdil, že anomálii nezpůsobil přírodní jev - chudák, kdyby tušil...).
"Musíme rychle do Prasinek, jinak je po nás!" zakřičela do vichru Blackie, jejíž figura nečněla, nicméně dala houfu směr. Cupitání skupiny mělo své zádrhele, motalo se občas v kruku, sem tam vpravo, vlevo. Nicméně vpřed.
Motanice byla tak trochu šílená, stejně jako klesající teplota. Sedmožrouti už je sípali. Vítě co je to chlad, zima, krystalizace tekutin, kdy se (velmi bolestivě) proměňuje vaše masíčko v nepoužitelnoun tkáň? Tento dotaz nepoložil nikdo jiný než neředitel Brumbám, a dost naléhavě.
Skřehlé tlapky by mu zatleskaly, ale radši toho nechaly s němým dotazem: co teda?
"Musíme ... do … hospody...," křičel do vichru Brumbál za asouhlasu Abenrforfa. Ukázal směr, ale najednou ztuhnul. I přes jekot blizardu se začal prosazovat temný dunivý zvuk - absolutně nepodobný vousatému frku, že když dámy na chvíli přeruší svůj hovor, tak uslyší pekelný řev niagárských vodopádů. A ten zvuk se nejen zvyšoval, ale i přibližoval.
Skupina se vrtěla dokola a snažila se najít směr velmi znekopojivého jevu. Část z nich litovala, že jim splaskly lopuchy místo uší. "Ha! Co to je?! Zakřičela vítězně lenča a popostrčila Dobbyho. Tomu se neochotně ušiska rozvinula do směru ledové tříště a něco křičel. Když viděl na jedno oko - druhé bylo zaslepeno vločkami - že ho nikdo neslyší, začal prudce mávat rukama, zjevně naznačujíc, aby se skupina posunula jaksi bokem. Na to už byli Sedmožrouti vycvičeni. Při známce nebezpečí reagovalki jako dlouholetí příslušníci zelených baretů, Seals, prostějovských bojovníků v Afghánistánu či přepadových komand drogových baronů z Peru. Bleskurychle vyklidili nebezpečí skokem do škarpy.
Dunivý zvuk se úděsně zvyšoval. KaCZer z jedné a Jarča z druhé strany se snažily ukrýt hlavy někde v útrobách Jiřího., který mužně ležel a klepal kosu. Houfy se zkrátka houfovaly a zateplovaly.
Dunění se začalo měnit v ďábelský dusot. Něco se začínalo přeháněl cestou a valilo to kolem sebe zmrzlou vodu padající z nebe. Někteří Seedmožrouti se pokoušeli tu hrůzu zachytit.
"Testrálové!! Vždyť to jsou testrálové!!" křičel do rygolu k ostatním Čiko. Ostatní se pozvedli a zírali do šedé mihotající tmy na cestě. Obrázek, jako když čučíte v první brázdě bijáku a koukáte na závod formule 1. Dunění pomalu mizelo v dáli a uražená vichřice se vrátila k důstojné roli ohlušujícího řevu. I skupina se sešikovala s němým dotazem.
Když z Prasinek prchaj testrálové, co tam čeká nás?
jarka Na Sedmožrouty padla chandra. Začínalo se smrákat, ta strašná zima, prchající testrálové a vidina štreky, která je ještě čeká, to všechno způsobilo, že Sedmožrouti šlapali potichoučku a odevzdaně. Jen některým (těm v havajských košilích a bermudách)klapaly nahlas zuby.
Ani kouzelníkům nebylo do řeči. Malfoyovi jen těžko vydýchávali, že jim nikdo neuvěřil a nepustil je samotné.
Aberforth přemýšlel, kam se sakra zdejchla Myslánka, protože fakt vždycky byla v ředitelně a teď když pro ní běžel, byla fuč!
Dobby vůbec neměl náladu, měl pocit, že mudlové ho jen využívají - přenes nás sem, přenes nás tam - začínal toho mít tak akorát. A ještě k tomu ta zima, kdyby to bejval věděl, vzal by si ještě jeden ubrousek přes ramena.
Weasleyovi starší neměli na přemýšlení a smutek čas, možná tak vztek, co to zplodili za potomka, protože Ron-Rupert zůstal sedět v rygolu a ne a ne vstát, že už nemůže a ať ho tam nechají umřít.
Brumbálovi se klepaly tenké nožky a závistivě pokukoval po Ronovi-Rupertovi a ze všeho nejvíc si chtěl hupsnout do škarpy za ním. Po myšlenkách na záchranu světa a fan-klubech ani stopa.
Jediný, kdo byl úplně v pohodě, byl mozkoskřítek Zamo. Na zimu byl zvyklej a špatný myšlenky mu nevadily. Poskakoval a pískal si.
Na kopci se zastavil a zadíval se dolů, směrem k Prasinkám.Vyvalil oči a... A omdlel.
Jiří Ostatní se vydrápali na hřeben a úžasem čučeli na Prasinky. Teda, čili jinak řečeno, na nic. Tam, kde čekali domečky pěkně srovnané, hospůdky a krámky ve dvou lajnách kolem stavení byla jen plocha strniště, na němž se proháněla skotačivá meluzína, na krajích dovádějící s blizardem.
"No, tohle?" vyskoukal ze sebe Arthur Weasley, letitý návštěvník této kouzelnické obce.
"To je dost úchylný," prohlásil Uon - Ron.
Ostatní začínali naříkat.
"Co je s mojí hospodou?!" tiše se chvěl Brumbál, neředitel Bradavic.
evi "To jako... že to... nevidíte ani vy?" přeptala se nejistě Lenča - jasně po zážitku v Bradavicích ve stylu "padni kam padni" by Sedmožrouty nepřekvapilo, že nevidí ani Prasinky, když to koneckonců je kouzelnická vesnice. Jenže když je zjevně postrádali i Malfoyovi, Weasleyovi a hlavně neředitel, který tam strávil část svého života, inu to bylo opravdu na pováženou.
"Celá vesnice ale nemůže jen tak zmizet," prohlásila kategoricky Blackie. "A to teda sakra ani v kouzelnickém světě."
"Nejspíš někdo použil matoucí kouzlo, a tak jsme zabloudili," dumal Aberforth.
"Nebo třeba zastírací kouzlo," přidal se snaživě Draco.
"Jo, třeba tu vesnici schovali pod neviditelnej plášť," zabručel z rygolu Ron.
"Jenže co teď?" škubla rameny jeho matka.
"Co se dostat přímo do vesnice?" navrhl znenadání Jiří.
"Jak jako?" vyzvídali všichni.
"No - třeba nějakou z těch tajných chodeb," pravil neohrožený Sedmožrout. Aberforth si ho zlostně přeměřil.
"V Bradavicích nejsou žádné tajné chodby."
"To teda jsou," opáčil Jiří pevně, podpořen mohutným pokyvováním sečtělých Sedmožroutů. "Navrhuju tu pod Vrbou mlátičkou. Vrba není v hradu, tak jí všichni uvidíme. A dovede nás přímo do Chroptící chýše. Odtud už trefíme."
Jiří Tak jo, jde se pod Vrbu Mlátičku," rozhodl Weasley starší. Uon-Ron neprotestoval, očividně přijal svého nepravého otce za svého. Bylo rozhodnuto. Směr v ve vánici sice určoval Brumbál, ale po několika kilometrech, zvedání zubožených kolegů, dožadujících se tiché bezúnavné smrti, proběhla cesta k Mlátičce docela v klidu.
Jiří si otřel sníh z binoklů a před ním stála snad ta největší vrba na světě. Všichni ostaní rovněž ustaáli s činnosti a s ohromením zírali na ten obří strom. Ta, přes veškerou snahu o nenápadnost vypadala divně - navíc trčela na vrcholku mezikopce, prostě měla smůlu. Viděl ji každý. Dokonce i mudlové.
"Tak holka, jak je? Ty nám jistě pomůžeš do Prasinek!" nedělal si servítky Ká)r)ka. Ostatní tiše syčeli, že jakso opatrněji jednat s děrevom.
Ká(rk)a se postavil před mohutný kmen. "Tak co? Budeš s náma vrtět jako s …" Ani to nedořekl a dostal pořádnou facku od jedné z nenápadných větví.


Ostaní přihlíželi se zájmem jak se to vlastně vyvrbí. Ká(r)ku ošetřovala dvčata a před strom se postavil Abendorf. Důstojně roztáhl svůj hábit - fakt na chvíli vypadal jako Batman - a před dřevinou poklekl. Zároveň něco mručel. Když domručel, obrátil se Sedmožrouty. Ti mu přispěchali na pomoc - inu brutální, bezcitaná, nestydatá, a s věkem stále nabývající artróza kolen si chtěla také přihřát svoji polívčičku v této slotě.
Vrba se lehce otřásla. Něco se zavrtělo a běhemm praskotu travin se zjevil otvor.
"Hle! Vstup do podzemí!" poněkud teatrálně děl Abendorf. "Vždycky byl vizuální trotl," poznamenal Weasley starší k Blackií. Menší figura pokrčila rameny ve smyslu - nu a co? "Má dojem, že bychom t uchodbu našli i tak," dodal poněkuk uraženě Weasley.
Ve skutečnosti se do temného otvoru nikomu nechtělo. Sredmožrouti si tak nějak mlhavě při pomínali skluz Hermióny a Harryho do doupěte.
"Tak jdem na to ?!" prohlásil trochu mutující Ká(r)ka. Tóny jeho hlasu od vysokého Cé až po velmi, velmi hluboké Cé v jedné krátké větě odvahy nedodalo, ač všem byla jasná osudovovost vstupu do chodby a možná i do Prasinek. Nicméně - ti zkušenější, kteří těch tunelů prošli vícero, přece jenom váhali.
"Džeronímoóó!"zakřičel ve váhání Čiko a vrhl se střemhlav do díry.
"Geronímo!!"křičel Jiří a následoval druha.
"Geronímo!" křičeli další při skoku.
Tohle všechno se dělo, zatímco Zlo Azkabanu tiše přemýšlelo. Parta Malfoyů ji starosti nedělala, myslela si,že jde jen o drbání malého pupínku. Naopak parta amatérů, posílena o lidi z kouzelnického světa, to už problém byl. Zlo nechtělo dát máslový ležák jen tak někomu, co nestojí ani za plivanec na tři metry. Zlo tedy obrátilo pozornost na Sedmožrouty. A Prasinky - mohly být klíček k její podstatě. To ovšem zmínění amatéři netušili.
Po dopadu na měkké si Ká(r)ka uvědomil, že leží na hromadě Sedmižroutů. Někteří se plazili od místa přistání, jiní se naopak snažili popadnout dech po každém nárazu čísího těla. Poslední přistál Brumbál, známý jako neředitel Bradavic, velmi elegantně tak se se svezl po zadku a po dopadu se vztyčil jakoby nic. Až na ten náraz do stropu. Místnustka byla tak půldruhého metru vysoká, celekm nevábná i v té tmě.
"Hele chodba!" ukázala Lenča na otvor, který ještě temnější než tma. Po důstojném oprášení a tiché úlevě od naraženin se houf vrhl k otvoru.
Abenforth všechny zarazil gestem ruky: "Dámy mají přednost."
"Na tu ti kašlu. Hybaj první," vlídně poznamenala Blackie. Muž zakroutil hlavou a po krátkém zaváhání - všichni to viděli! - se vnořil do hodně velké tmy. Cesta to byla nejen ponižující v předklonu, ale také útrpná. Každý kořínek chytal děvčata za vlasy, pak pištěly a mžská část se vždy s úlekem zastavila. Což mělo za následek hromadné srážky a jedovaté poznámky typu: "sáhl si mně na prdel", "varuji tě, ještě jednou a...", nebo "proboha, kdo si upšouk?!". Ve skutečnosti to opravdu nebylo moc vábné jít jeden za druhým s tím, že měli nos na zadnici předchozího. No jen si to představte. Brrr.
Kodrcání se tunelem bylo zdánlivě nekonečně, ale světlo na jeho konci vzpružilo Sedmožrouty natolik, že začali dokonce žertovat. "Hele, světo, ale vzadu bylo tepleji," znělo s chichotáním děvčat. "také jste mohly prdět méně," kočkoval se Feeling s Xenou. "Tvoje smrady jdou už od ponožek," vrněla.
"Ticho!!" zavřeštěl tiše a zoufale Abenforth k bezstarostné tmě nazpátek. Chodba zmlkla zděšením. "Někdo tam je, a svítí," dodal poněkud zbytečně. Vypadalo to jao svit z kanálu nahoře a všem praskaly nervy z toho, jak co se stane, když se poklop odvalí. Abenforth se zapřel. Nic. Nepohodlně nastavil rameno a zapřel se znovu. Drobné praskání však neznělo přesvědčivě, když znělo z jeho těla. Prodral se Čiko a za tlumeného uhmm začal také tlačit.
evi "Jste si určitě jistý, že ten smrad, co cítíme, vznikl pouze následkem namáhavého pohybu v předklonu a odérem Feelingových ponožek?" ujišťovala se KaCZer pochybovačně.
"Nevím, nevím," děl Zamo. "Čichám, číchám člověčinu. Ale takovou trochu zamřelejší."
Vtom poklop povolil a Aberforth i s Čikem vpadli do útrob Chroptící chýše. Vzápětí se ozvalo Čikovo zaječení následované Aberforthovým chladným prohlášením:
"Ty?"
Sedmožrouti se po sobě v chodbě tázavě rozhlédli. Dovnitř se prodral Artur Vízly následovaný svojí ženou.
"Ty?" ozvalo se vzápětí dvojhlasně.
"Poněkud unylý sbor, nemyslíte?" odvětil jim čísi neznámý a velmi jízlivý hlas.
Sedmožrouti po sobě znovu koukli a pak se Blackie chopila iniciativy a prolezla otvorem. Sedmožrouti jistojistě očekávali další "Ty?" ale neozvalo se nic. Dopředu byl postrčen Rupert-Ron.
"Vy?" vykvikl. Trochu změna. Byť v angličtině to nebylo zas tak poznat.
"Tak co sakra?" rozčílil se už Jiří a spolu s ostatními si protlačil dovnitř.
Světlo v chýši vycházelo z několika porůzno rozmístěných svící a decimetr nad podlahou se vznášel jakýsi tmavý poloprůhledný přízrak.
"Černý vlající hadry, nos jak zobák orla, celkový vzhled netopýra a děsivej kousanec na krku, co vypadá jak od obrovskýho hada," konstatovala věcně Blackie. "To musí být jedině Snape. Tedy jeho duch. A támhle je jeho rozkládající se tělo," ukázala do rohu.
"Jste s námi nebo proti nám?" vypálil Jiří okamžitě.
Snape na něj chladně pohlédl.
"Nejsem s nikým, ty tupče. Jsem rád, že už mám konečně od všech pokoj. Celý život jsem obětoval službě támhle tomu," ukázal na Brumbála, "ne, vlastně támhle tomu," rozmyslel si to a ukázal na Aberfortha, "v boji proti Pánovi zla, který mě pak právě na tomhle místě zabil. A teď tady musím ještě posmrtně strašit, jako by nestačilo, že tady už za mých mladých let vyřvával ten zablešený vlkodlak Lupin." Snapeův duch byl svým nespočinutím v pokoji zjevně značně otrávený.
"Nevíte náhodou, kde je recept na máslový ležák?" zkusila to Xena. Výmluvný Snapeův pohled jí byl dostatečnou odpovědí.
"Ale teda jste tady mohli uklidit," ohrnovala nos Jarka nad tlejícím Snapeovým tělem. "To tady takhle leží už od porážky Voldemorta?"
"Nějak jsme na něj zapomněli," vykrucoval se Aberforth.
"A proč tady vlastně musíte strašit?" zajímala se Lenča.
"Protože nad Prasinkami visí Zlo a já se tady obětoval pro dobrou věc, takže jsem jim nevědomky vytvořil ochranu," odpověděl neochotně Snape a vypadal, že kdyby to byl býval věděl, pěkně by se na to vykašlal.
"Takže dokud jste tady, můžeme recept klidně hledat a nic se nám nestane?" ujišťoval se Čiko.
"Tahle grupa je snad ještě tupější než všichni nebelvírský studenti dohromady," pokusil si Snape pohrdavě odplivnout. "To je snad jasný, ne? I když bych vcelku ocenil, kdybyste pak alespoň pohřbili moje tělo a já odsud mohl konečně vypadnout."
"Když zbyde trochu času...," zamumlal Jiří neurčitě a vrhl se k východu z chýše. Recept na ležák byl rozhodně přednější než záchrana nějakého ducha.
"Měl bys jít s námi, Severusi," zkusil to Vízly, "můžeš nás ochránit."
"Beztak tu není do čeho píchnout," zavrčel Snape a připojil se ke skupině.
Zlo nad vesnicí se zlostně zavlnilo a zavile přemýšlelo, jak si s nastalým vývojem poradí...
Jiří "Tenhle dareba s námi, mńo, nevím," cedil Jiří. "Vždyť byl klaďas nakonec," protáhl se kolem něj Ká)r)ka. "Nějak tomu nevěřím, cosi je divné na tom, že tak najednou ochotnej nám pomáhat," řekl Jiří a v duchu si také řekl, že toho "šmejda" nespustí z očí. Teda samozřejmě Snapea a ne Ka(r)ku. Tomu už ostatně došel tlak v nádobkách.
Xena si vzpomněla na svou přezdívku a vystrčila bradu: " A v čem nám může pomoci tak otravné strašidlo, hmm, navíc vypadající, že ho něco oslintalo..." Sanpe se zaškaredil a chtěl vysvětlit té mudlovské šmejdce, že závěr kariéry si také nepředstavoval v útrobách neskutečně velkého hada, ale byl naštěstí přerušen ve svém nádechu. "Tak o co ti jde Severusi?" zeptal se přímo Abenforth.
Mladý Draco se šoural za Luciusem a Howlou. Jakkoli mu byli Sedmožrouti protivný (chamraď mudlů propojena s ještě větší chamradí, lůzou kouzelnického světa), nějak se v téhle společnosti elity necítil úplně dobře. Toulat se chodbami Azkabanu, kde zešílela jak teta, tak divná Howla… nebylo nic pro něj. Přesto se svým despoticky uhlazeným otcem šlapal vlhkou dlažbu, jen si tak v duchu říkal, až já se k tomu dostanu, tak všem ukážu! Komu a co ukáže zatím nechal volné představivosti. Nicméně jeho docela pevné předsevzetí bude mít zásadní vliv na celý příběh, věř milý čtenáři.
"Já jsem ten poslední, kterému o něco šlo," procedil Snape a tak trochu Abenfortha usadil. "To já jsem zabil vašeho dvojníka, aby byla parta Smrtijedů uspokojena," znělo vlídně a řezavě jako cirkulárka v neděli ráno. "Jde mi o jediné - buď se stanu slušným duchem v ráji, nebo se zde budu potulovat a je jen na mě, jestli budu hodnej nebo opravdu temnej. A to si nepřejte!" dodal poněkud zvýšeným hlasem. Abendorforth trochu zčervenal. "Vo co jde tomu vochomejtovi, vy tomu rozumíte?" vnutil se Feeling. Ostatní ostražitě sledovali situaci.
"Myslel jsem, že půjdeš kam chceš," zachroptěl Abenforth. "Zvláště, za závěrečný boj a tím vykoupíš svoji dvojí hru pro ty-výš-koho. A pak je tu ležák."
Snapeovy oči zazařily jako u té podivné vymyšleniny, která si v televizi hraje s goual´dy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama